Jak se vyhnout trapasu v kavárně? Stačí znát několik pravidel
Máte svou oblíbenou kavárnu? Já ano a nejvíc mě na ní baví, že si tam můžu kafe užít pěkně po svém a nikdo se na mě nedívá skrz prsty, když občas olíznu lžičku z espressa. Co když vás ale někdo pozve do kavárny, která bere kavárenskou etiketu smrtelně vážně? Našel jsem pro vás pár pravidel, která vám pomohou přežít i mezi opravdovou kavárenskou smetánkou.
Káva má být požitek, ale někdy je ve hře víc
U nás v pražírně razíme heslo: moje káva, moje pravidla. Káva je pro nás od A do Z potěšení, ať vybíráme zelená zrnka, pražíme je nebo pijeme hotový nápoj.
Každý z nás má jiné chutě – pražič Honza miluje filtr, já nedám dopustit na espresso. A dokonce si kávu občas i osladím – a je to venku.
Zájem o kávu přivedl naši pražičskou partu k mnoha „aha-momentům“. Jedním z nich je bezesporu kavárenská etiketa. Kdysi dávno jsme měli schůzku s jedním naším obchodním partnerem ve vyhlášené kavárně. Honza k tomu posléze poznamenal:
„Tak sem už nejdu. Připadal jsem si tam jako neandrtálec.“
Co na to říct? Byli jsme mladí a sví. Od té doby jsem si osvojil pár pravidel, kterých se držím, když jdu do váženějšího podniku. Podělím se s vámi, abyste byli vyzbrojeni pro takové případy.
Patálie se lžičkou
Vypadá jako jednoduchý nástroj, ale dokáže pěkně potrápit. Hlavní věc, kterou byste si o lžičce měli pamatovat, je, že jde o pomůcku na míchání kávy. Nic víc, nic míň. A podle toho k ní pak přistupovat.
U míchání to začíná
Espresso se vždy míchá, i když ho neosladíte. Má to svou logiku – crema se propojí s kávou a její chuťový profil dosáhne dokonalosti.
Kavárenský bonton ovšem upravuje i styl míchání. Lžičkou pohybujte od sebe k sobě, odspodu nahoru, bez dotyku o stěny. Žádné zběsilé kroužení a cinkání lžičkou o hrneček.
Neolizovat! Ledaže…
Po zamíchání lžičku lehce otřete o okraj šálku a položte na podšálek. Jeho znečištěním se netrapte. Lžičku neolizujte. Výjimku tvoří situace, kdy si vychutnáváte cappuccino nebo latte, zkrátka nápoj s mléčnou pěnou, kterou můžete lžičkou jíst.
Nepijte se lžičkou v šálku
Při pití lžička do šálku nepatří. Tohle se mi jeví celkem logicky – lžička překáží a pití značně komplikuje.
Co s vodou
Vodu dostáváte ke kávě proto, abyste si před vypitím espressa neutralizovali chuť, proto ji vypijte vždy první. Kdybyste to otočili a kávu vodou zapili, urazili byste místního baristu, protože by pojal podezření, že jeho káva nestála za nic.
Něco malého ke kávě
Dáváte si ke kávě zákusek? Já moc rád. Každému je jasné, že nemá mluvit s plnou pusou. Ale to není vše:
- Zákusek jezte dezertním příborem. Žádná lžička od kávy.
- Neukusujte. Sousto ulomte nebo utrhněte a vložte celé do úst.
To jsme třeba tenkrát s Honzou nevěděli, a tak jsme se s chutí zakousli do kousku lahodného jablečného závinu.
Jak držet správně šálek kávy? Zvednutý malíček je parodie na etiketu
V nóbl kavárně dostanete espresso a podobné nápoje vždy a pouze v šálku s ouškem, žádné hipsterské kalíšky. Šálek držte jen za toto ouško, na zahřívání dlaní teplým hrnkem zapomeňte (škoda, že?).
Jestliže sedíte dál od stolu (třeba na gauči nebo lavici) a chcete si kávu nechat v ruce, vezměte spolu s šálkem i podšálek. Tito dva kamarádi patří k sobě (vzpomeňte si na Saxanu) a nesmí se odloučit.
Ani ve chvílích největšího zoufalství se nepokoušejte vylepšit dojem zvednutím malíčku. Tím si pravděpodobně vysloužíte titul burana dne.
Neberte na lehkou váhu pravidla slušného chování
Na kávu většinou nepůjdete sami, a proto společenskou etiketu nemůžu vynechat. V bontonu platí spousta pravidel spojených s hierarchií. Jakkoli se některá mohou jevit jako zastaralá a v dnešní době nelogická, zatím je nikdo oficiálně nezměnil. Takže, jak to je?
Kdo jde dovnitř první?
První vstupuje člověk, který místo lépe zná. Etiketa má zato, že v případě kavárny je to muž (kořeny toho hledejte v historii kaváren, které v době založení sloužily výhradně mužskému osazenstvu). Když není muž a žena, jde první společensky méně významný člověk (třeba zaměstnanec), který zkoukne terén a bezpečnost prostředí.
Stůl vybírá žena
Pánové, nechte dámu vybrat místo, aby se tam cítila dobře. Pouze kdyby se jí do toho nechtělo, můžete vybrat stůl vy, ovšem usaďte ji na místo s lepším výhledem a menším provozem okolo.
Kdo platí?
Tady to máme jednoduché. Platí ten, kdo pozval. Kupodivu v tomto směru dnes etiketa počítá s tím, že i žena může být iniciátorem schůzky a může také zaplatit. V tomto bodě je ale na vás, jak se domluvíte.
Nerušit!
Ať už telefonujete nebo si povídáte, snažte se neudělat ze svého pití kávy one-man show. I když si myslíte, že jste vážně vtipní, v kavárně byste na sebe neměli strhávat pozornost nebo svým projevem rušit ostatní hosty.
Tohle přesně se nám stalo osudným na naší zmiňované trapné schůzce s obchodním partnerem. Honza je od přírody veselá kopa a mě vždycky rozesměje, jen nám nedošlo, že náš humor nemusí být blízký všem. A zvlášť pak jeho hlasitost.
A co obsluha?
Nemyslete si, i na personál kavárny klade etiketa vlastní nároky. Například by vám vždy na stole měli nechat alespoň jeden kus nádobí, abyste nezískali pocit, že vás vyhání. Vy na oplátku nemáte vysedávat v kavárně dlouho naprázdno, a když se chcete zdržet déle, raději si ještě něco objednejte.
Při objednávce se vyhněte dlouhému rozmýšlení a zdržování, zvlášť pokud objednáváte u baru a za vámi se štosuje fronta dalších kávy chtivých hostů.
Nechte dýško podle spokojenosti
Pokud vás obsluha opravdu naštvala, byla nepříjemná nebo neprofesionální, nechávat ho nemusíte. Jinak je to ale dobrým zvykem.
Když vám káva nejvíc chutná doma
V tom případě jste můj člověk. Nejraději piji kávu tam, kde se cítím dobře – v pražírně s klukama, doma nebo v kavárně, kde obsluze záleží na tom, aby se tam hosté měli fajn.
Znát pár kavárenských pravidel nicméně není na škodu. Buď se vám budou hodit osobně, nebo svými znalostmi můžete obohatit někoho jiného.