Ženy a káva: Cesta od zakázaného nápoje ke svobodě. První kavárny na světě i u nás
Zajít si na kávu s kamarádkou, nebo sama v kavárně pracovat na notebooku, považuje žena v našich poměrech za samozřejmost. Nebylo tomu tak ale vždy. Do prvních kaváren dokonce ženy vůbec nesměly. Jak to? Kdy a proč se to změnilo? Pojďte si se mnou udělat výlet do historie z pohledu kávomila.
„Lucko, pojď na kafe, pokecáme.“
Tak na to by žena v 18. a 19. století ani nepomyslela. Když chtěla na kafe s kamarádkou, musela ji pozvat k sobě domů, případně do cukrárny. Většině lidí to ale vůbec nepřipadalo divné. Na ženy se tehdy pohlíželo úplně jinak než dnes.
Dokládá to například výrok německého filozofa Arthura Schopenhauera:
„Ženy jsou již od přírody určeny k poslušnosti. (...) Jsou jakýmsi prostředním stupněm mezi dítětem a mužem, který je vlastním člověkem.“
Je to tak, žena nebyla považována za rovnocenného člověka. Z pohledu dnešního Středoevropana to zní absurdně, že?
Vítejte v prvních kavárnách
První kavárna vznikla v Benátkách v roce 1645. Zbytek Evropy se o pár desítek let opozdil, ale i zde se ty první objevily v 17. století. Zapomeňte ale na voňavé, útulné podniky. První kavárny vypadaly úplně jinak.
Představte si uzavřený prostor s malými okny, podlahou posypanou pískem, aby absorbovala četné plivance. Káva se vařila s lógrem a podávala v miskách, na estetiku, ani chuť se moc nehledělo. Ke kávě neodmyslitelně patřil tabák, takže se v kavárnách hodně kouřilo a vzduch by se dal bez nadsázky krájet.
Hlučně se tu diskutovalo a vášnivě debatovalo o politice i byznysu. Sehnali jste tu kdejaký pochybný leták nebo pamflet a scházeli se tu muži všech možných profesí a vrstev, kteří si čas krátili také hraním hazardních her. Lákavé prostředí pro ženy? Asi moc ne.
V 18. století už kavárny fungovaly po celé Evropě.
Londýn: Ženám vstup zakázán
I kdyby se některé dámě do zakouřeného, hlučného doupěte chtělo, měla smůlu. Kavárny platily za výlučně pánské kluby.
Ženská petice proti kávě
V roce 1674 ženám došla trpělivost a sepsaly dokument známý jako „The Women's Petition Against Coffee“ (Ženská petice proti kávě). Ve skutečnosti nebyl namířený proti kávě samotné, spíše proti zvyku mužů trávit v kavárnách většinu svého času.
V petici ženy vyčítají, že káva činí muže neplodnými, učí je místo práce „žvanit“ a obírá rodiny o otce.
Můj postřeh
Vtipné je, že historikové se dnes nemohou shodnout, jestli petici sepsaly opravdu ženy, nebo jestli to na ně jen „neušili“ tehdejší politici, kterým se nehodilo, že v kavárnách se spřádaly protistátní plány, a potřebovali je tak zdiskreditovat.
Vídeň: Ano, ale jen někam a ne samy
Ve Vídni už v 18. století dámy na kávu do vybraných kaváren mohly, ovšem pouze jako doprovod muže (manžela nebo bratra). Uvnitř pak seděly u oddělených menších stolků, nikoli s muži dohromady. Samotná žena v podniku by stále budila všeobecné pohoršení. A dobrá pověst byla něco, o co by žádná žena v té době nechtěla přijít.
Paříž: Aristokratky ať ráčí vstoupit
V Paříži 18. století směly ženy z nejvyšších kruhů do takzvaných Cafés au lait – veřejných salónků – dokonce samy. Neřešily se tu žádné zásadní problémy lidstva, ale drby a móda, což působilo společensky neškodně. Pila se káva s mlékem a cukrem – jemná, a hodná ženské křehkosti.
Itálie: Trochu jiný šálek kávy
Jak už jsem zmínil, kavárenská kultura vznikla v Benátkách v Itálii, a ženy tu měly do kaváren od počátku mnohem svobodnější přístup. Zřejmě i proto, že kavárny často přesahovaly na náměstí a na terasy, takže vše, co se tam dělo, bylo na očích veřejnosti.
Říká se, že známý svůdník Giacomo Casanova si vybral benátskou kavárnu Florian za svou základnu, protože právě tam mohly ženy přijít bez doprovodu. Znáte to: pod svícnem je největší tma.
#produkty#/kava-do-kavovaru/
Cesta do kavárny vedla přes cukrárnu
V 19. století nastal rozkvět cukrářského umění. Cukráři začali vystavovat své nádherně zdobené marcipánové i jiné výtvory do výloh a prodávat je. Cílová skupina nového byznysu byla jasná: Ženy.
Brzy majitelé těchto obchodů přišli na to, že když zákaznicím nabídnou možnost posedět si a dát si něco dobrého na zub přímo na místě, je to zlatý důl. Ženy tak mohly nakoupit sladkosti dětem a strávit příjemné odpoledne ve společnosti, aniž by se společensky znemožnily vstupem do smradlavé kavárny.
A jaké pití nabídnout k dortu, aby vyvážilo jeho sladkost? Přece kávu! Tak vzniklo nerozlučné spojení kávy a dortu a pití kávy na veřejnosti se pro ženy konečně stalo společensky přijatelným.
Peníze na prvním místě
Kavárníci z pánských klubů časem pochopili, že vyloučením žen přichází o podstatnou část výdělku. Postupně začali zvelebovat interiéry, nabízet ke kávě sladkosti a pouštět ženy dovnitř.
Rozdíl mezi kavárnami a cukrárnami se postupně stíral, až nakonec prakticky zmizel. V Rakousku-Uhersku na konci 19. století vznikly Kaffekonditoreien – první cukrárny v dnešním slova smyslu.
Kavárny a cukrárny byly ovšem spíše rodinnými podniky, kam rodiče brali o víkendu děti na výlet. Pokud by si tam sedla žena sama, ještě na přelomu 19. a 20. století by to znamenalo společenský skandál.
Společenské zemětřesení na začátku 20. století
První světová válka vyhnala muže do boje a ženy na jejich místa: staly se z nich řidičky, úřednice, dělnice i obchodnice. Pronikly do dosud zapovězeného mužského světa. Po válce se už ale nechtěly vrátit k plotně. Toužily pracovat na stejných pozicích jako muži, budovat svou kariéru a společensky žít.
Žena, která v meziválečném období chtěla demonstrovat svůj emancipovaný postoj, si oblékla kalhoty, šla do kavárny, sedla si ke stolu sama nebo mezi muže, zapálila si cigaretu a k ní si dala černou kávu. Do té doby naprosto nepřijatelné. Odteď si na to ale společnost musela začít zvykat.
Kavárny a dámské salonky: Místa, kde se dobře přemýšlí
Vzhledem k tomu, že první šálky kávy si ženy bez dohledu mužů mohly veřejně vychutnávat jen v oddělených saloncích, vznikl zde prostor pro otevřenou debatu mezi ženami ze všech společenských vrstev. Dostaly možnost nerušeně probrat své problémy a starosti a zdaleka se neomezily jen na módu a klevetění o sousedech.
V dámských saloncích vznikaly první plány k emancipaci, vymýšlely, sepisovaly a tiskly se zde letáky a nejrůznější osvětový materiál.
Kavárny se tak staly místem, kde ženy nerušeně plánovaly, jak změnit svůj společenský status a později také místem, kde mohly dát jasně najevo, že na něm opravdu trvají.
Káva se pro ženy stala součástí svobodného myšlení.
Káva jako symbol svobody
Gertrude Stein, významná americko-francouzská spisovatelka a dramatička z přelomu 19. a 20. století, se o kávě vyjádřila takto:
„Káva je mnohem víc než jen nápoj; je to něco, co se děje. Ne ve smyslu módy, ale jako událost, jako místo, kde se má být – ne však jako zeměpisný bod, ale jako prostor někde uvnitř vás. Dává vám čas, ale ne skutečné hodiny nebo minuty, spíše šanci být – prostě být sama sebou a dát si druhý šálek.“
Jiný kraj, jiný mrav
I dnes existují kultury, kde ženy nemají stejná práva jako muži. Například v některých afrických nebo jihoamerických zemích je sice právně možné, aby žena vlastnila půdu, ovšem dle zvykového práva se na to stále pohlíží jako na něco nepatřičného.
Ačkoli se tam ženy významně podílejí na světové produkci kávy svou prací na plantážích, nemohou rozhodovat nebo být součástí vedení farmy.
V roce 2003 skupina žen z Kostariky, Nikaraguy a USA založila společnost International Women’s Coffee Alliance (IWCA), která má za cíl podporovat ženy v kávovém průmyslu formou vzdělávání, právní podpory a propojováním pěstitelek s pražírnami.
Svět kávy i dnes funguje jako místo, kde ženy bojují za svá práva, i když jinak než u stolu s černou kávou a cigaretou ve špičce.
#produkty#/bio-kava/
Dnešní realita: Káva pro všechny. Díky za tuhle dobu
Jít na kávu je pro nás něco tak běžného, že se nad tím ani nepozastavíme. Upřímně jsem rád, že žijeme v takové době. Neumím si dost dobře představit, že by kavárna měla být místem pouze pro muže, nebo že by kávu z naší pražírny nakupovaly ženy jen proto, aby potěšily své manžely.
Káva je čas pro vás bez ohledu na pohlaví. Užívejte si ji tak, jak ji máte nejraději.